Blog Vaška Ambrože

osobní a duchovní rozvoj, informační technologie a všechno ostatní

Petr Ludwig – Spokojenost, vyrovnanost a odolnost vůči negativním vlivům

Petra jsem znal hlavně z jeho podcastu Deep Talks a ze sociálních sítí, a to hlavně jako bojovníka proti dezinformacím a jako zastánce kritického myšlení. Na jeho přednášce naživo jsem byl úplně poprvé.

Moje očekávání

Očekával jsem tedy, že se bude jednat o čistě racionální přednášku, založenou na studiích a na tom, co současná věda považuje za fakta.

Z větší části tomu tak i bylo, ale překvapilo mě, že řeč vlastně byla, i když v jiném kabátě, o tématech, které znám z tradičního osobnostního a duchovního rozvoje a které považuji za klíčové. Mluví o tom a píše téměř každý relevantní zdroj v tomto odvětví.

Které témata mám namysli? Vnitřní nastavení a přemýšlení, pozornost, meditace, návyky/zvyky a nahrané vzorce a programy, důležitost vědět proč, bytí ve flow, přítomný okamžik, vděčnost apod.

Přednáška podrobněji

Hlavním tématem byla tedy naše spokojenost. Petr rozdělil přednášku do deseti bodů, které zde tedy také krátce shrnu.

1. Spokojenost je o volbě

To jestli budeme spokojeni je čistě naše volba. Spousta lidí čeká na to až, až, až, až budou bohatí, až děti odrostou apod. Spokojenost je ale tady a teď, ne někdy až.

Až 90% naší spokojenosti není ovlivněno vnějším světem, ale tím, jak to náš mozek vnímá. Až 75% naší spokojenosti je ovlivněno naším optimismem a pozitivitou (myšleno správnou pozitivitou, kdy si nelakujeme svět narůžovo, ale soustředíme se na to dobré). Když jsme správným způsobem pozitivní, tak je naše myšlení kreativnější, přemýšlíme praktičtěji a jsme třeba i lepší v prodeji. Naopak pří negativním myšlení máme sklony být pasivní a vzdávat se. Zmíněn zde byl i známý cítát Henryho Forda – "Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu."

Dále v této části Petr mluvil o pozitivní psychologii a o vnitřní hře, o tom jak si můžeme vybrat, jak na věci budeme reagovat. Spousta lidí reaguje na věci automaticky (dával příklad s frontami na poště). Máme možnost ale před naší reakcí poodstoupit, počkat, nadechnout se a reagovat vědomě, jak chceme. Následně i zjistíme, že spousta věcí, z kterých jsme smutní a vystresovaní, nejsou vůbec podstatné. Zmínil zde taky knížku od Viktora Emila Frankla A přesto říci životu ano. V této souvislosti byl zmíněn i jeden z mnoha benefitů meditace, kdy lidé, kteří pravidělně meditují, se dokáži lépe ovládat.

2. Spokojenost je návyk

Často přebíráme (i špatné) vzorce myšlení z rodiny. To, jak na sobě pracujeme, to se předává na naše děti. Dobré návyky jsou klíčová věc. Petr v této části sdílel citát Williama Makepeace Thackerayho – "Zasejte skutek a sklidíte návyk, zasejte návyk a sklidíte povahu, zasejte povahu a sklidíte osud.". Dával i příklady na zvířatech, kdy si zvyknou na selhání a pak se již dále nesnaží a přenášel to do našeho života. Naše brzdy jsou jen v naší hlavě.

Pak mluvil i o negativních zprávách a sociálních sítích a o tom, jak se negativní zprávy šíří mnohem rychleji a jak to působí na naší amigdalu v mozku. Obecně vidíme, i na sobě, více slabých stránek než těch silných. Petr tady zmiňoval efekt reflektoru, tj. vidíme jen to, co chceme vidět.

Jako praktickou věc tady Petr doporučil dělat si lístky vděčnosti, kdy si každý den sepíši tři věci, za které jsem vděčný a zhodnotím na stupnici, jak jsem ten den byl spokojený. Obecně pak zdůrazňoval význam vděčnosti a význam zážitků oproti věcem (collect moments, not things). Zážitek nám udrží spokojenost déle než věc a nejvíce spokojenosti nám dá radost z radosti někoho druhého.

3. Spokojenost je o smyslu

Kdo zná proč, dokáže už pak vždy najít jak. Z pohledu psychologie tady Petr zmiňoval, že Freud si myslel, že člověk má potřebu primárních pudů, následně Adler pak dával důraz na uznání a Frankl pak přišel s tím, že nejdůležitější je smysl.

V rámci mozku, když děláme věci pro druhé, tak spánkový lalok uvolňuje oxytocin, který kromě blaženého stavu údajně prodlužuje život nebo přispívá k dlouhověkosti.

Petr pak rozebíral Ego 1.0 versus Ego 2.0, které je tu v dobrém smyslu i pro druhé. V egu 2.0 převládá laskavost, upřímnost, moudrost, smysl pro humor, empatie, pokora apod. Oproti tomu v egu 1.0 převládá sebestřednost, sobeckost, prolhanost, arogance, pokrytectví apod.

V dobrých věcech se podceňujeme a ve špatných přeceňujeme. Nejlépe, ale zároveň i nejhůře, se daří dárcům. Správný dárce by měl umět říkat ne a chránit si svůj čas, zdraví apod. Je potřeba myslet na druhé, ale také nezapomínat na sebe. Dokud nemám pořešeného sebe, nemám z čeho dávat druhým.

4. Spokojenost je o flow

Flow je radost ze samotné činnosti a cesty. Jedná se o činnost, která vás pohltí a jste při ní šťastní. Tím se v ní i snadno zlepšujete a máte radost z toho zlešování. Tady dával Petr krásný příklad japonského šéfkuchaře jménem Jiro Ono, kterému je 98 let a již 75. rok pracuje a snaží se každý den udělat lepší sushi. Flow je dělat co tě baví a neustále se v tom zlepšovat. V tomto směru Petr mluvil i o tom, jak se na Okinawě lidé dožívají delšího věku a o japonském konceptu hledání smyslu života – ikigai. Není to o tom těšit se na důchod, ale těšit se z toho, co dělám, kdy do důchodu jít nepotřebuji. Život má takový smysl, jaký mu dáme.

5. Spokojenost je o přítomnosti

Je potřeba trénovat mozek na vnímání přítomnosti. Spokojenost je teď a tady. Často utíkáme pozorností někam do minulosti nebo do budoucnosti. Z minulosti bychom se ale měli poučit a na budoucnost připravit, ale žít teď. Na tomto místě pak Petr hodně mluvil o mindfulness, dýchání a doporučil aplikace Headspace nebo Calmio. Mylnou představou je, že si u sociálních sítí odpočineme. Sociální sítě naopak vyčerpávají dopamin.

6. Spokojenost je o drobnostech

"Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší." – Jan Werich. Spokojenost nepochází jen z velkých věcí, ale je potřeba se radovat i z malých věcí.

7. Spokojenost je o těle

Kvalitní antidepresivum je sport. Dobré je také pravidělně chodit do přírody, kdy pobyt v přírodě nám snižuje kortizol. Důležité je také se více usmívat 🙂

Petr nám pro inspiraci ukázal jeho "longevity protokol", který se skládá z:

  1. 3-4x týdně silový trénink
  2. 2-3x týdně sauna
  3. ráno studená sprcha
  4. japonský čaj gyokuro
  5. suplementy D3, Omega 3 a magnézium
  6. dlouhodobý průměr spánku 7-8 hodin
  7. minimalismus ve stylu japonského zen buddhismu, pořádek ve věcech = pořádek v hlavě

8. Spokojenost je o vděčnosti

Můžeme být vděční za všechno, za život, že dýcháme. Vděční lidé jsou spokojenější.

9. Spokojenost je o restartu

Postavit se znovu na nohy. Tady zmiňoval Petr "křečko-restart", kdy když jsme na tom špatně, tak je klíčové se v první řadě vyspat, pak si třeba i zasportovat nebo udělat dobrý skutek pro někoho jiného. Mluvil zde i o terapii a že je dnes stále tabu si říci o pomoc u nějakého terapeuta, když už to opravdu nemůžeme sami zvládnout.

10. Spokojenost je o vás

Často za něco obviňujeme okolí. "Všichni rádi věříme tomu, že problém spočívá v druhých lidech. Dává nám to pocit, že jednáme správně a že my sami nemusíme nic měnit." – John Whitmore. Chceme-li změnit svět, musíme začít u sebe. Jedinec postupně nejvíce ovlivní celek.

Závěr

Tolik z toho, co jsem si při přednášce poznamenal. Tahle přednáška byla určitě další užitečný díl skládačky do mého osobnostního rozvoje, kdy jsem si více uvědomil některé věci, které už jsem věděl dříve. A musím říct, že když se osobně s Petrem bavíte, tak je z něj vidět, že tyhle věci opravdu praktikuje a je z něj ta pozitivnost a laskavost vidět. Jsem rád, že jsem na přednášce byl a mohl Petra v tomhle směru poznat a načerpat zase více optimismu a znalostí do života.

Publikováno 12.12. 2023 v 00:08 | Kategorie: Osobní rozvoj, Přednášky

Mark Dzirasa – Čtyři energie

Včera jsem se zúčastnil semináře na téma Čtyři energie. Tyto energie můžeme nazývat jako Zemi, Vodu, Oheň a Vzduch, nebo, v rámci povahových profilů, které byly hlavním obsahem semináře, jako flegmatik, melancholik, cholerik a sangvinik.

Mark Dzirasa

Seminář vedl úžasný člověk, ze kterého neustále čerpám nepřeberné množství moudrosti, umění propojovat si věci do souvislostí a jak mít v životě dostatek lásky, vděčnosti, radosti a hojnosti. Ten úžasný člověk se jmenuje Mark Dzirasa. Možná ho někdo znáte nebo jste ho viděli někde v televizi nebo na nějakém videu na Youtube. Já ho znám dlouhé roky z oblasti byznysu a následně i z oblasti osobnostního rozvoje. Vždy jsem byl ale jen divák a posluchač.

Díky jeho dvěma knihám (21 dnů a Cesty poznání) jsem ho pak začal vnímat už i více jako duchovně zaměřeného člověka. Ze začátku se jednalo spíše o věci, nad kterými jsem se jen okrajově zamýšlel, protože v oblasti duchovna a víry jsem byl skoro celý život uzavřený a vychovávaný jen v křesťanské víře a všechno ostatní bylo špatně.

Postupem času se můj pohled vyvíjel. Materiály jako (audio)kniha Hovory s Bohem od Neala Donalda Walsche, učení Eckharta Tolleho (psal jsem o něm i tady), práce Joe Dispenzy a dalších mi otevřely nový pohled na svět, na sebe a na různá náboženství. Neodsuzuji křesťanství ani žádné jiné směry; problém vidím v organizacích a lidech, kteří si nárokují jedinou pravdu. O tom ale možná napíšu více někdy příště.

Otevřenost srdce a mysli a uvedené materiály mě pak přivedly "náhodně" (náhody neexistují) k Markovo online programu a následně k účasti na jeho Spiritual campu, což byla jedna z nejúžasnějších akcí, kde jsem mohl nejen lépe poznat Marka, ale i další skvělé lidi, které snad dnes mohu nazývat i svými blízkými přáteli. A co víc, propojilo se mi tam i spousta souvislostí v oblasti duchovního života a to i díky osobnímu rozhovoru s Markem. Díky Markovi se na svět už dneska koukám beze strachu, bez souzení a s láskou a radostí.

Tolik asi k z mé strany k tomu, kdo seminář vedl.

O semináři

Seminář se konal v krásném hotelu Step v Praze. Už dopředu bylo jasné, že na semináři bude spousta lidí ze Spiritual campu, kterého jsem se účastnil, a musím říct, že to mě lákalo na celou akci asi úplně nejvíc. Tedy opět setkání se s lidmi, kteří vyznávají stejné hodnoty jako já a kteří opravdu nejsou klasickým vzorem "běžné" populace.

Začátek semináře byl někdy po 9. hodině ráno a končil, tuším, asi někdy po 20. hodině večerní. Oficiálně měl končit okolo 18. hodiny, ale kdo znáte Marka, tak to je lidumil nabitý moudrostí a toto spojení (jak se dneska říká kombo) vytváří přednášejího, kterému se nechce nikdy končit a posluchače, kteří nechtějí přestat poslouchat.

Průběh semináře

Jak jsem psal již v úvodu, hlavním a nosným tématem byly osobnostní profily. Tedy pochopení, jaké existují různé povahy lidí, proč se chovají jak se chovají, co jsou jejich přednosti, jak s nimi jednat a jak je chápat.

Jelikož je Marek skvělý řečník a po včerejšku si troufnu říct i herec, tak to byla kromě spousty informací hlavně strašná sranda. Vidět předvádět Marka jednotlivé povahové profily v různých situacích, to by rozesmálo i mrtvolu. Na druhou stranu, pasáž, kdy otevřeně sdělil svůj postoj ke vztahům, k (ne)výchově, společnosti a jiným věcem, tak to v nejednom z nás vytvořilo slzy v očích a reakci "kde to mám podepsat?".

Vypisovat sem, i třeba jen výtah informací ze semináře, mi přijde zbytečné, protože by to bylo na malou knížku. Téma osobnostních profilů je opravdu strašně rozsáhlé a i proto tomu Marek věnuje celodenní seminář. Mohu však doporučit knížku Osobnosti plus, ze které byl i úvodní test osobnosti na semináři.

Výsledek testu osobnosti

V testu osobnosti mi vyšlo, že jsem převážně melancholik, těsně následovaný flegmatikem. Další část mé osobnosti tvoří cholerik a nejméně pak sangvinik. Co tento výsledek reálně znamená dle výkladu jednotlivých osobnostních profilů? Bylo by toho hodně, co by se z toho dalo vyložit a doporučuji si v tomto směru nastudovat ty jednotlivé profily podrobněji v nějaké literatuře nebo na internetu.

Co jsem tedy za osobnost

Zkusím zde vypíchnout jen pár rysů mé osobnosti, dle těchto výsledků. Každý, kdo si tento test udělá, pozná, jak přesně výsledky reflektují jeho osobnost.

Dominantní pro mou osobu je introverze, citlivost, empatie, hluboké emoce, velká přemýšlivost, klid (i v stresovějších situacích), vyrovnanost, perfekcionalismus a věčné plánování (jó, kdybych vždycky udělal, co si naplánuji a kolik těch plánů bylo), spolehlivost a důvěryhost, přátelskost, velké pochybnosti o sobě, sebekritika a potíže s přijímáním kritiky, touha po harmonii, souladu a porozumění, větší orientace na detail. Tak to jsem tak nějak já.

Publikováno 13.11. 2023 v 20:54 | Kategorie: Osobní rozvoj, Přednášky

Echhart Tolle poprvé v Praze naživo a já u toho

Předevčírem jsem se zúčastnil v Kongresovém centru v Praze dvouhodinové přednášky jednoho z předních učitelů v rámci duchovního rozvoje (nemyslím tím žádná náboženství), který je autorem bestselleru Moc přítomného okamžiku a dalších knih, Eckharta Tolleho. Dle organizátora mu poprvé psali před dvaceti lety, a teprve včera se až podařilo, že poprvé zavítal do České republiky.

Prostředí a atmosféra

V Kongresovém centru v Praze, u zastávky metra Vyšehrad, jsem byl poprvé. Musím říct, že se jedná o opravdu krásný sál s pohodlnými židlemi, skoro až křesli, a bylo mi tam příjemně. I když Tolle většinou mluví srozumitelnou angličtinou, vybavil jsem se na přednášku sluchátky s českým překladem, které fungovaly bez problémů, a paní nebo slečna překládala a reagovala skvěle. Pouštěl jsem si překlad do sluchátek na menší hlasitost, abych vnímal jak řeč Tolleho, tak i překlad.

Atmosféra v sále na mě působila příjemně hned od začátku, co jsem do něj vstoupil. Na velkém plátně se na pódiu promítaly, než přednáška začala, krásné fotografie z přírody a informace o Tolleho nadaci a do toho hrála meditační/uklidňující muzika.

Lidé na mě také působily příjemně, a dokonce jsem musel oprášit i svou angličtinu, kterou dlouhé roky používám spíše jen v písemné formě. Bylo tam obecně hodně slyšet angličtinu a němčinu a je víc než jasné, že na Tolleho přednášky jezdí lidé po celém světě. Mě oslovil jeden pán, který očividně rád komunikoval a který na přednášku dorazil z Berlína. Prohodili jsme tedy spolu pár slov v angličtině, kdy jsem se dozvěděl, že přijel na přednášku sám a že Tolleho zná asi necelý rok, a shodli jsme se, že je to opravdu jedna z největších kapacit na duchovní rozvoj. Ptal se mě také mimojiné, jestli jsem již viděl Tolleho někdy naživo, což jsem do té doby neviděl, a on také ne. Viděl stejně jako já jen videa a četl jeho knihy.

Vtipné pak bylo, když se mě zeptal, jestli jsem ho někdy viděl na přednášce chodit. Do té doby jsem tomu nevěnoval pozornost, že vlastně na všech svých přednáškách jen sedí na židli a mluví. Není to žádný aktivní řečník, který by chodil po pódiu a nějak hodně komunikoval s publikem. Stejně tomu bylo i tentokrát. Ná podiu byla uprostřed jen židle s malým stolkem, na kterém byly květiny, sklenice bez vody (což jsem moc nepochopil, že mu tam nedali vodu – ilustroval na ní pak jeden příklad a dělal si srandu, že v té sklenici je voda) a nějaké další drobnosti.

Když se postava shrbeného a drobného Tolleho objevila na pódiu, tak se to samozřejmě setkalo s velkým aplausem a někteří i vstávali. Musím říct, že z něj vychází opravdu velké charisma a moudrost. Na konci přednášky už byl kompletní standing ovation.

Samotná přednáška

Nyní k samotné přednášce. Nosné téma bylo tradičně duchovní probuzení. Ti, co znají a studují Tolleho učení již delší dobu, tak by se v této přednášce asi nedozvěděli úplně nic nového a objevného. Já jsem také měl pocit, že všechno, o čem mluvil, jsem již od něj slyšel nebo četl. Ale slyšet to naživo přímo od něj, v atmosféře nádherného sálu plného lidí, i tak pro mě bylo obohacující a měl jsem dojem, že mi ty věci v tu chvíli víc docházejí i v tomto jeho podání.

Bohužel jsem si nedělal písemné pozmánky, stejně jako 99% lidí, co tam bylo. Nebylo to tam tak nějak vhodné. Budu tedy lovit z paměti, a je možné, že na něco zapomenu nebo to nebudu interpretovat přesně. Mluvil tedy ohledně svých obvyklých témat. Vysvětloval například, kdo vlastně jsme a že jsme často pod nadvládou ega, které se ztotožňuje s nějakými našimi myšlenkami. Náš život se odehrává v naší hlavě. Ale že to ve skutečnosti nejsme my. My nejsme naše mysl. Když se odpojíme od našich myšlenek, tak by mělo zbýt vědomí, které je si vědomo tohoto vědomí, a kterým ve skutečnosti jsme. Tedy jakýsi život vedle našeho běžného života. Jde o ten přítomný okamžik, kdy jsme napojeni na Zdroj veškerého bytí a v tomto napojení bychom měli vykonávat většinu naší činnosti a žít náš život. Rozebíral také techniky, jak se do přítomného okamžiku dostat a tradičně v tomto směru vyzdvihoval vnímání dechu a propojení se s ním.

Samozřejmě tam také rozebíral čas a že minulost ani budoucnost neexistuje. Jedná se v tomto směru jen o naše myšlenky. Vždy existuje pouze teď. Stejně tak stres si vytváříme sami svými myšlenkami na budoucnost. Zároveň mluvil o tom, že čas je ve skutečnosti překážka a že k tomu, abychom se duchovně probudili, žádný čas nepotřebujeme. Jde o teď, o ten jím věčně omílaný přítomný okamžik.

Mělo by tedy jít o to, uvědomit si, že naše tělo a naše myšlenky (které tvoří náš život) jsou pomíjivé a že to ve skutečnosti nejsme my. Jsme něco daleko víc, co je za tímto vším. Hodně v té přednášce Tolle také citoval Buddhu a Ježíše a že to pomyslné nebe je uvnitř nás samých. Jde o to se rozpomenout a probudit se.

Publikováno 10.10. 2023 v 03:00 | Kategorie: Duchovní rozvoj, Přednášky

2024
Web od Vaška